...a že muži si nepamätajú výrocie...

Žena se v noci probudí a vidí , že manžel není v jejichposteli .Navlékne si noční košili a jde se za ním podívat dopřízemí .Najde ho jak sedí u kuchyňského stolu s hrnkem horkéhokafe . Zdá se býti pohroužen do hlubokých úvah ,jentak civí do zdi .Žena sleduje , jak si utírá slzu a srká horké kafe ."Co se děje , drahý ?" zašeptá , když vstoupí domístnosti , " Proč jsi takhle v noci tady dole?"Manžel vzhlédne od kafe ,
"Ale jenom jsem si vzpomínal jak jsme se před 20tilety poprvé potkali a začli spolu chodit .Toběbylo jenom 16.Pamatuješ se?" vážně dodává .Žena je dojata až k slzám , když vidí, jak je jejímanžel pamětlivý , jak citlivý ." Ano , pamatuji ," odpoví .Manžel se odmlčí , slova se těžko hledají . "Apamatuješ , když nás tvůj táta přistih v mým autěnazadním sedadle ?""Jo, to si pamatuju !" říká žena a uvelebuje se vkřeslevedle něho .Manžel pokračuje : " Vzpomínáš , jak mi vrazilbrokovnici do obličeje a řek :
"Vezmeš si mou dceru , nebo chceš , abych tě poslal na 20 letdo vězení ?"" To si taky pamatuju ," odpoví něžně .On si setře další slzu s tváře a říká:
" Dneska bych byl propuštěn !"